Nedělalo mi nějaký problémy být sám- naopak! Ve školce byly malý domečky nebo hebký přístřešky kam člověk mohl chodit se svými kamarády. Něco takovýho sme už tenkrát nechtěl. Mnohem radši sem chtěl zůstat celej den doma. Ze školy se mi chtělo taky úplě zvracet. Ale bez toho by člověk v životě neobstál. Proto sem tam chodil.

Jsem tak šťasný, že mám svoují matku. je pro mě strašně důležitá. Vždycky nás s Tomem podporovala. Tkay v hudbě! Dřív k nám dokonce vozila celej band. To bylo hustý, ale doma sme měli i jistý pravidla a hranice. Ale to vůbec nebylo špatný. První tvrdá rána byla, když se naši rozvedli. To nám bylo šest. Byl to divnej pocit vědět, že tatínek už s náma nebude bydlet. Tenkrát to bylo strašný. Ale teď už s tim nemam žádnej problém, už jim mnohem víc rozumim. Horší je, když jsou spolu rodiče jenom kvůli dětem.

S mojí matkou bylo vlastně vždycky všechno super. Jen jednou na nás byla pořádně naštvaná a mrzutá. Bylo to na rodičáku ve škole. Tam si na nás ( na Toma a na mě) všichni rodiče stěžovali. Dokonce kvůli nám chtěli vzít svoje děti ze třídy! To mamce nepřišlo moc hezký. Ale rodiče ostatních dětí na vesnici byli jenom maloměštáci. Jasně sme jim nevadili. To sme mohli vždycky večer zůstat dýl venku. To bylo krutě cool. Já sem to ale nikdy nevyužil, nikdy sem domů nepřišel opilý a nevyblil se matce u nohou.

Kdo ještě nás podržel? Naši prarodiče. A ještě dnes jsou babička s dědečkem naši největší fanouškové. Oni zaznamenávají všechno, co o nás běží v televizi a kupují všechna BRAVO! Na ně se můžu vždycky spolehnout!

Ve škole to bylo docela jiné: Tam sme s Tomem měli jen jednoho nejlepšího kamaráda Andrease. S ostatními jsem nechtěl trávit svůj volný čas. Všechno to byli chytrý sráči a šprti. Kromě toho mi nadávali do teploušů a citlivek. Ale mě to bylo jedno- a dneska sem totálně nad věcí. Měl sem jenom jedinej zájem: hudbu. A dneska je to pořád stejný.

Když mám někdy volno, lehnu si na pohovku a koukam na televizi. Nebo pořádám párty. Jednou sem to zkoušel s jízdou na koni. i když mám příšernej strach z koní. Naštěstí se mi nic nestalo. Nikdy sem ještě neměl nějakej hroznej úraz. Jenom jednou sem musela zůstat tejden v nemocnici. Vlastně ne nadarmo, komár mě píchnul do ucha. Na to sem alergickej. Přišlo mi úplně úžasný, že za mnou Tom každej den chodil.

Povahově je strašně milej! Jediný, co na něm namam rád je jeho hraní si na machra. Dobře, a jeho styling taky neni můj případ. Ale hlavní je, že jemu se to líbí.

Vždycky sme si dělali, co sme chtěli. Je to skutečně drsný, když myslím na to, jak jsme si změnili vlastní životy. Ale je to sranda! Ačkoliv to je teď víc stresující, když si to představuju. Každej si myslí: Když se člověk stane hvězdou, je mu všechno u prdele. To vůbec neni pravda! Makáme tvrdě pro úspěch. Ale stojí to za to. Nebudu nikdy dělat nic jinýho než hudbu. Teď je spousta otázek, jestli nás úspěch změnil. Já věřím, že ne. To by nám naše rodiny už dávno nacpali. Zůstal sem sám sebou! Ctižádostivý a líný, veselý a trochu egoistický. Je úplně jedno, co o mě říkají ostatní. A tím nejdůležitějším v mym životě zůstane navždy moje matka, můj bratr Tom a naše skupina- Tokio Hotel!

Když naši rodiče museli pracovat, byli sem s Billem zamčený děti. To znamená, že sme byli doma než přišli, nebo sem byli občas u babičky. Ale když na nás neměli čas ani odpoledne, šli sme do školní družiny. To sem nesnášel!! Zaprvý sme nebyli s ostatníma dětma na stejný vlnový délce, a zadruhý jídlo bylo úplně hrozný! Pořád jenom "mtrvá babička" - to je malej kousek sekaný s odpornou omáčkou. Za třetí sme tam useli dělat domácí úkoly. Až když sme byli hotový, mohli sme si jít hrát. S holkama se ale dělo hodně. Když si člověk s nima zahrál s míčem, hned se do něj zamilovaly. Tagže začaly milostný dopisy... Tam bylo vždycky: "Setkáme se v rouře? Ano, ne, nebo možná?" To byla roura na hraní- prolejzání. Tam vždycky všichni leželi a líbali se. Protože sme s Billem družinu nenáviděli, museli sme tam chodit. To bylo upe cool :D

Ale pak přišla přípravka. To bylo totálně posraný. Tam sem musel za trest za mý chování skládat hlavolam. Nikdy sem ho neudělal...

Když sem měl jít konečně do školy, šíleně sem se těšil. Ještě si přesně pamatuju na můj školní kornout. Byl plný sladkostí, bylo tam taky moje první plnící pero, pravítko, tužka a spousta dalších školních krámů. Na to sem se strašně těšil. A v tenhle první školní den sem se cítil úplně probuzenej. Ale když se mi chtělo na záchod, nemoh sem tam chodit, kdy se mi zachtělo, jako v přípravce. Druhej den školy mi už přišla taky úplně podělaná. Mohli sme jít mezitím, když studenti nemluvili. Přirozeně se nám to nelíbilo! Naše třídní byla absolutně sžíravá. Na začátku nám přikázala dělat dozor. Jasně, my sme se na to chtěli vykašlat, ale mamka nás nutila.

Ale já sem se nikdy nenechal zkrotit, ani od mamky ne. Do tý době, než se stala ta věc ve škole, na nás matka nikdy nebyla nějak zvlášť přísná. Vždycky sme měli hezký vztah. Pomáhala nám se všema problémama. Taky sme si mohli všechno rozhodovat sami, proto dneska vím, co chci a co ne. Co zaručeně chci... babiččiny špagety! Vařila prostě ty nejlepší, se skvělou omáčkou. Dokonce sem se jednou pokoušel udělat si je. Ale to se neosvědčilo. Musí se to dělat na její speciální pánvičce. Proto sme chodili vždycky po škole k babičce na jídlo. Bydlela v Magdeburgu přímo u naší školy. Dědeček byl pro mě vzor. U něj sem se k jeho radosti naučil karate. Kdysi sem se mu přiznal, že se mi tenhle sport nelíbí. Nejdřív sem si myslel, že bude zklamaný. Ale byl úplně v pohodě.

Po čtvrtý třídě sme se přestěhovali na vesnici. Tam nás ostatní kluci ze školy chtěli vyhnat, protože když sme tam byli my, dostávali sme všechny milostný dopisy. A já dostávám tyhle dopisy ještě dneska...

Rozhovor s kluky jaké to je být dvojčaty ...

Jaké to je být dvojčaty???
Tom: Oba myslíme, že je to cool, protože děláme vždycky všechno spolu. A čestně nedokážu si svůj život bez Billa vůbec představit.
Bill: Přesně tak. Může nás rozdělit jen smrt.

Chodili jste jako děti vždycky stejně oblékaní??
Tom: Když jsme byli malý oblékala nás mamka vždycky stejně, ale v osmi letech jsme už pak měli každý svůj styl. A vyvinuli se nám úplně rozdílné. Chtěli jsme ukázat, že jsme samostatné osobnosti.
Bill: Přesně, jsme vlastně úplně odlišní, ale přesto myslíme vždycky skoro stejně a máme taky skoro vždycky stejné myšlenky.

Dokážete si představit, že vklouznete do role toho druhého??
Tom: Popravdě, bysme se při tom necítili dobře nemohl bych například nikdy obléct Billovi kalhoty, protože bych se v nich prostě vůbec necítil dobře. Ale dřív ve školce jsme naše vychovatelky doháněli k šílenství. Měli jsme trička na kterých bylo vyšito Bill a Tom, ty jsme si mezi sebou vyměňovali. A když pak nikdo nevěděl který jsme který strašně jsme se smáli.
Bill: Zvenku jsme opravdu stejní. Kdyby nám někdo ostříhal vlasy a sundal z nás oblečení, byli bychom úplně stejní.

Držíte vždycky při sobě??
Bill: Tom je mi bližší než mamka, prostě nás pojí něco zvláštního.
Tom: To je přesně to co jsem chtěl říct. Když se na Billa podívám vím přesně na co právě myslí. A víme vždycky jak se ten druhý cítí.
Bill: Na štěstí vidíme spoustu věcí podobně, takže to mezi námi moc nebouchá. Ale když už se hádáme, pak se i poperem, pak jsme uklidníme a je to zase fajn.

Máte i stejné koníčky???
Tom: Jo určitě muzika, je náš společný koníček. Jinak je Bill spíše kreativní, hodně kreslí a navrhuje oblečení. Já dělám grafitti a jezdím na BMX.

V čem se nejvíce shodnete??
Bill: Líbí se nám stejný holky. Oba máme rádi FastFood, mléčnou rýži, pizzu a nudlový nákyp. A ani jeden si ho neumíme uvařit :-)

Budete stát vždycky při sobě i v budoucnosti??
Tom: Když jsme z domova, chceme být spolu. Nedokážu prostě bez Billa žít!!!

Rozhovor s Billem :)

2. Jak by ses popsal 3 slovy?
- spontánní, veselý a odvážný

3. Je někdo s kým by ses chtěl setkat?
- Jo, Olsenky, protože jsou naprosto smyslné. Krom toho jsou taky velmi půvabné.

4. Čeho jsi fandou?
- Fandím graffitům. Velmi rád maluju graffiti. A miluju rockové publikum.

5. Co se ti vybaví pod slovem přátelství?
- Takže, našel jsem v životě opravdu málo opravdových přátel. Ale přátelé jsou velmi důležití.

6. Co se ti vybaví pod slovem úspěch?
- Je to totálně smyslný, když jsi slavný. Ovšem úspěch není všechno v mém životě.

7. Co se ti vybaví pod slovem budoucnost?
- Snad úspěch. Hudba, moje maturita, tvůrčí činnost a v neposlední řadě skupina, rodina.

8. Co by sis vybral? Láska nebo skupina?
- Skupina, protože na tý závisí síla mojí budoucnosti a je pro mě zatím nejdůležitější. Krom toho jsem ještě nebyl tak zamilovaný, abych opustil skupinu.

9. Jak důležitý je pro tebe kontakt s fanoušky?
- Velmi důležitý, protože bez fanoušků by se hudba nestala úspěšnou. Nebyla by zábava a hudba by nemohla přežít.

10. Je něco, co bys chtěl vzkázat fanklubu?
- Jasně! Prosím, fanděte nám dál a zůstaňte nám věrní!

Se všema :)

Co je váš druhý největší sen?
GUSTAV: Všichni chceme to stejné - koncert v Tokiu.
BILL: Jo, to je tak smyslný město.
TOM: Živě hrát v Hammeru.

Jaké přání jste měli jako malý?
GEORG: Já jsem chtěl být král (směje se).
BILL: Já jsem chtěl být vždycky zpěvák.
TOM: Já jsem chtěl být cowboy. Převlíkal jsem se za něj na každym karnevalu.
BILL: Oh, no jo, já jsem chtěl být čarodějnice. Jsem stršně pověrčivej!
TOM: Ty jsi malá čarodějka!
BILL: Když už, tak čaroděj!
GUSTAV: Vaše sny! Já jsem chtěl stát na jevišti s Philem Collinsem.

Co byste na sobě změnili? A co byste si přáli?
GEORG: Moje plachty. Chtěl bych být dochvilný.
TOM: Rád bych byl trpělivý. Jsem docela často podrážděný.
BILL: Jsem strašně egoistickej. Bylo by lepší, kdybych pořád nemyslel jenom na sebe.

Co si přejete, aby změnili ostatní?
GEORG: Gustave, nerozdávej rány, když tě jenom pošťuchujeme.
GUSTAV: Bille, nedělej za sebe pořád hvězdu. Tome, odlož tu masku machírka.
TOM: Haha. Přeju Georgovi, aby dobře udělal autoškolu.

Co si přejete za další úspěch v kariře?
BILL: Plný stadión - nejlépe Allianz arénu v Mnichově.

Z čeho máte strach?
GUSTAV: Že dostanu přes držku… Největší strach mám z toho, že nedodělám 13. třídu.
TOM: Já mám strach z toho, že se já a Bill pohádáme. To by pro mě bylo nejhorší!
GEORG: Mám velmi zvláštní strach, že budu mít úraz ruky, takže nebudu moc dělat hudbu.
BILL: Já mám strach ze zvířat a přírody. Brouci, pavouci… Fuj!
Co můžete mít ještě za sny, když jste úspěšní?
GEORG: Naším snem je teď v klidu užívat život. A to právě začalo.

další...

Tom:No,mohlo by se to říct i takhle, přesto, že jsou některé věci, které jsme si přečetli opravdu přehnané.Třeba, před ňákým dnem sem si přečetl, že máme holku v každém městě ve kterém sme konzertovali..

Bill:Každé bavení není vztah, který by se týkal lásky, my v prvé řadě zbožňujeme zábavu a večírky, což neznamená, že máme něco se všema holkama s kterýma nějakej čas strávíme.

Georg: Jo, jo..třeba tady Bill a Gustav bi nejradši každý večer zůstalina pokoji a hráli Monopoly..haha

Tom:Bill neustále mluví o tom , jak věří v pravou lásku, která jednou přijde sama od sebe, ale já si myslím, že pravou lásku je třeba hledat. Nemyslím si, že bych měl sedět a čekat.

teen:A co byste měli udělat, aby se našla?

Tom:Metodu "trefy do černýho a slápnutí vedle".Je tolik holek kolem nás, měli by sme je poznat co nejvíc, aby sme v nějaké z nich našli tu výjimečnou.

Georg:Když konzertujeme, vždycky koukáme po holkách v publiku, a když zjistíme jaké se nám líběj, vemem si od nich telefoní čislo. Pak jim zavoláme a řeknem jim v jakém jsme hotelu a číslo pokoje, aby sme se s nima mohli pobavit a pařit. Holky přijdou a tak se trochu líp poznáme..

Bill:A když znovu přijedete do toho města, ozvete se jím a pohádka pokračuje...bravo kluci! Ale abyste věděli já takovej nejsem!

Tom:No jo, ty jsi upřímný a hledáš tu pravou, ostatní vůbec nevnímáš..ha, ha..

teen:Přicházejí holky čato do hotelu bez pozvání?

Bill: Ne, jen pokud si je Tom nebo Georg neobědnaj!

Tom:Přesně tak, ke mně můžou přijít jen s pozvánkou, haha!

Georg:Ježíš, ted´ to vypadá, že sme taková zvěř, jako dyby sme balili holky a lákali je do hotelového pokoje, hrůůůza. Ale tak to fakt není.

teen:Kdo z vás se s holkama nejvíc hádá?

Gustav:Jednoznačně Tom!

Tom:Jo jo příznávám, že v tom jsem fakt jednička. Ale co mám dělat, když jsem temperamentní a natvrdlej (stojím si za svým).

Georg:Ne, ale působíš na holky, takže si hned přejí do něčeho ti kecat a hádat se.

teen:Co pro vás znamená rockerskej život?

Georg:Spokojenost z působení na jevišti. Děláš to, co tě baví a publikum tě má kvůli tomu rád, fenomenální.

Gustav:Někdy si až tejdny nevyčisti zuby ani neumít vlasy...

Bill:Fuj,ne,to je hnus!

Gustav:Ale to je rock n roll

Tom:Hele nežijem my takhle, my sme slušní a upravení kluci..hahaha..

Bill:Hrajeme na konzertech a partych a zbytek času jsme normální mladí lidé.

teen:A jaký je to pocit vystupovat na podiu, když tisíce holek šílí při pohleduna vás?

Bill:Pro mě je to super.Fanynky jsou nadšené, když na nás koukají, a my sme veselí z toho, že je to dělá happy.Ostatně, já vím jaký je to pocit, já jsme taky před touhle naší pohádkou chodil a užíval si konzerty.Ale to přineslo některé ne tak pěkné změny do mého života.Někteří přátelé z dětsví mi ted´ sotva řeknou Ahoj, protože působím ve znamém bandu. Proto je pro mě veselejěí pokec s fanouškama.

Tom:Kontakt s fanouškama je velmi důležitej, i když vystupujem a i takhle. My nejsme jak něteří znamí lidi, kteří ignorujou svoje publikum. Kdyby nebylo jich a jejich podpory, nebyla by naše kariéra.

Georg:Jo, na to se nesmí zapomenout. Navíc nechápu proč některým zpěvákům vadí pokec s fanouškama. Pro mě jsou všichni fanoušci super..hlavně holky, haha..

teen:Nemáte trému, když se publikum úplně poblázní?

Gustav:To může být trochu zastrašující, víš že je nesmíš zklamat, musíš být dost dobrej a vyplnit jejich očekávání.

Bill:A to není lehký. My máme taky své dobré a šptné dny.

Tom:V mém případě velmi řídce. Vlastně extáze v publiku davá energii.My vyhovujem jim a oni vyhovujou nám. Dáváme jim to co si přejou a ta výměna energie je nejdůležitější.

teen:Máte nějaké balící triky na holky?

Gustav:To funguje trochu jinak, když seš slavnej. Už ve startu víš, že k tý holce máš jakž takž průchod, protože kvůli tobě přišla na konzert nebo party.

Bill:Ja se většinou uvolněně bavím s holkou, abych ji ukázal že jsem obyčejnej normální kluk, i kžyž ona má můj plakát nad svou postelí.Pak se ona taky uvolní a věci jdou samy od sebe.

další .....

HEY!: Díváte se někdy zpátky do doby, kdy jste ještě nebyli známí?
TOM: NE
BILL: Tom a já jsme byli vždycky středem zájmu.

HEY!: Bille a Tome - Chodíte venku zahalený?
BILL: Často je s námi ochranka. Jeden čas jsem ale zkoušel nosit ven kapucu a sluneční brýle.
TOM: Ale v Magdeburgu nepoužíváme nic. Tam nás můžou fanouškové vidět.

HEY!: Mimochodem - Co děláte s vydělanými penězi?
BILL: Naštěstí jsme rozumní. Koupíme si nějaký oblečení a nástroje, ale zbytek leží na účtě.

HEY!: Pomáhají Vám rodiče s poštou od fanoušků?
TOM: Jasně! Bohužel, na všechny nemůžeme odpovídat samy. Ale čteme všechny dopisy. Často jsou v nich bláznivý věci - dokonce i nabídky k sňatku.



HEY!: Píšou Vám už i Olsenky?
TOM: (úšklebek) Bohužel ne. Škoda, že nemáme extrémně sladký obličeje.

HEY!: Co musí mít dívka?
BILL: Musí být veselá a spontánní.
GEORG: Musí mít dlouhé vlasy. A nesmí nosit bombarďáky. Radši tanga.
GUSTAV: Ano, sexy oblečení je cool. Mám rád krátký trička.
TOM: … vysoký podpatky a krátkou sukni.

HEY!: Je něco, co na sobě nemáte rádi?
TOM: Jsem netrpělivý.
BILL: Jsem egoistický.

HEY!: Co se Vám naposledy přihodilo trapného?
GEORG: V hotelu jsme přistihli pár při sexu. V protější okno bylo rozsvícený. Miloval se tam nějaký pár. Všimli si nás teprve po hodině.

HEY!: Hodinový sex? Dost velký vytrvalec!
GEORG: Och, no jo! (úšklebek) Sex může trvat dlouho. Nebo ne?
GUSTAV UND TOM: No jasně!
BILL: (se umívá a mlčí)