Moje teta, neboť se pohádala s rodičem, se odstěhovala do Německa. Někdy k ní jezdím na víkendy. Naši potřebovali pracovně odjet na 3 týdny do Anglie. Mohla jsem jet s nimi, ale rozhodal jsem se, že budu u tety v Německu. V pátek večer jsem přemýšlela tam co vlastně budu dělat a ještě k tomu sama. Tak jsem zavolala Terce jetli nechce jet s se mnou. To její rodiče ocenili, protože si potřebovali něco zařídit. Sobota byla dnem odjezdu. Aby nebyly problémy na letišti, přijela Terka i s věcma knám a pak nás naši odvezli na letiště, kde se s námi rozlučili a odjeli. Jako bezproblémové slečny jsme spořádaně nastoupili do letadla. Po příjezdu do Magdeburgu jsme si ve vstupní hale našli zavazadla a vydali se k východu. Cestou jsme potkali pár hezkých kluků, kteří se na nás usmáli a mi odvětili letmým zamáváním a též úsměvem. Najednou se kolem nich vytvořil hlouček pokřikujících holek, žádajících o autogram. U vchodu na nás už čekala teta. Přivítala nás srdečným obětím. Ještě jednou jsme se ohlédli a zjistili, že nás ty kluci neustále pozorují i přes valící se fanynky. Jen jsme se usmáli a vyšli ze vstupní haly. Za námi se zavřeli velké dveře, které utlumily i křik bláznivých fanynek. Cestou do tetina překrásného domu, který mi, když jsem byla malá, připomínal zámek, jsme byli asi půl cesty potichu. Teta se nás zeptala, proč nic neříkáme a my se s Terkou na sebe jen podívali a začali se smát. Začali jsme řešit ty kluky z letiště. Teta nám řekla, že to jsou kluci z místní kapely, po kterých jede snad každá holka z města, a že se zná s jejich manažerem, neboť je šéfka nadace pro ochranu zvířat, a proto je ve společnosti celkem uctívaná. Jako úspěšná ředitelka je taky často zvaná na večírky různých významných osobností. Jako o správné neteři o mě často teta mluví se svými přáteli, mezi které patří i ten manažer. A abychom měli s Terkou dobrou pověst, vypráví o nás všelijaké historky se zvířaty. Když jsme přijeli k tetinému domu, přivítal nás veliký, bílý pes se jménem Sir. Mezitím co jsme si hráli se Sirem nám služebná Veronika odnesla věci do našeho pokoje. Asi po hodině hraní si se psem nás teta zavolala na večeři. Při večeři jsme si povídali, co budeme zítra dělat. Teta nám oznámila, že zítra nebude mít na nás moc času a ať se kdyžtak obracíme na Veroniku. Respektovali jsme to, a proto jsme řekli, že půjdeme prozkoumat zdejší obchody. Pak jsme se tety zeptali jestli vy nám neřekla něco o těch klucích z letiště. Ta se jen pousmála začala. Dozvěděli jsme se, že nás znají z vyprávění od tety, a kdo ne, protože moje teta byla trochu víc upovídaná, než je běžné. Nebo to, že to jsou moc hodní kluci. Po příjemně stráveném a upovídaném večeru, jsme byli rádi, že mohli jít spát. Ale ani jedna jsme nemohli usnout, a tak jsme to probírali až do dvou do rána, pak jsme únavou usnuli.